Standard belgického ovčáka

FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE Secretariat General: 13, Place Albert I - B 6530 THUIN (Belgie)

F.C.I.-Standard č. 15 / 22.06.2001 / F - BELGICKÝ OVČÁK (BERGER BELGE)

POUŽITÍ: původně pes ovčácký, dnes pes pracovní (hlídač, obranář, stopař), všestranný, stejně jako rodinný pes

KLASIFIKACE F.C.I.: Skupina 1 - Psi ovčáci a honáčtí (kromě psů švýcarských salašnických)
Sekce 1 - Ovčáci
S pracovní zkouškou

KRÁTCE Z HISTORIE: Na konci 19. století bylo v Belgii množství psů hlídajících stáda, jejichž typ i barva srsti byly značně rozdílné. Aby se do tohoto stavu vnesl určitý řád, náruživí milovníci psů se sdružili a nechali se přesvědčit profesorem A. Reulem z Veterinární školy v Cureghemu, kterého lze považovat za skutečného průkopníka a zakladatele tohoto plemene.

Plemeno se tvořilo oficiálně v letech 1891 až 1897. Dne 29. září 1891 vznikl v Bruselu "Klub belgického ovčáka" a ve stejném roce (15.listopadu) profesor A. Reul zorganizoval v Cureghemu setkání 117 psů, což pomohlo písemně podchytit základní stav, a byl proveden výběr nejlepších jedinců. V dalších letech začala skutečná selekce, jež využívala k chovu jen několik málo jedinců.
Dne 3.dubna 1892 sepsal Klub belgického ovčáka první velmi podrobný standard plemene. Tento standard definoval jedno plemeno se třemi možnými variantami srsti. Belgický ovčák však přesto zůstával plemenem prostých lidí, a proto nijak zvlášť nestoupl jeho věhlas. První belgičtí ovčáci byli zaregistrováni v plemenné knize belgického kynologického svazu Société Royale Saint-Hubert (L.O.S.H.) až v roce 1901.

Během následujících let milovníci belgického ovčáka neúnavně pracovali na sjednocení typu plemene a odstranění jeho nedostatků. Lze říci, že kolem roku 1910 byl typ a povaha belgického ovčáka ustálen. V historii belgického ovčáka docházelo ke mnoha sporům týkajících se různých variet a barev. Na druhé straně nikdy neexistovaly spory týkající se morfologie (stavby), povahy a pracovní způsobilosti plemene.

CELKOVÝ VZHLED: Belgický ovčák je pes střední velikosti, harmonických proporcí, spojující eleganci a sílu; je středního vzrůstu, jeho svalstvo je suché a pevné, formát kvadratický; je velmi otužilý a schopný odolávat různým výkyvům povětrnostních podmínek, jež jsou v belgickém podnebí tak časté. Díky harmonii tvarů a hrdému nesení hlavy působí belgický ovčák dojmem robustní elegance, která představuje hlavní znak zástupců tohoto ušlechtilého pracovního plemene. Belgický ovčák se statisticky posuzuje v přirozeném postoji, bez fyzického kontaktu s vystavovatelem.

DŮLEŽITÉ PROPORCE: Belgický ovčák je pes kvadratický. Hrudník dosahuje až k loktům. Délka tlamy odpovídá polovině délky hlavy nebo ji lehce přesahuje.

POVAHA: Belgický ovčák je pes ostražitý a aktivní, překypující vitalitou a vždy připravený k akci. Má vrozenou schopnost hlídat stáda, spojuje v sobě vzácné kvality nejlepších hlídacích psů. Je vždy připraven bez váhání, houževnatě, úporně a razantně bránit svého pána. Spojuje všechny vynikající kvality ovčáckého psa, hlídače, obranáře a služebního psa. Jeho živý a čilý temperament a smělý charakter bez známek strachu či agresivity musí být jednoznačně patrné z jeho držení těla a ve věrném, hrdém a pozorném výrazu jiskřících očí. V posuzování se vyžaduje klidná a odvážná povaha.

HLAVA: Vysoko nesená, dlouhá, ale ne přehnaně, s rovnoběžnými liniemi, dobře tvarovaná a suchá. Mozkovna a tlama jsou téměř stejné délky, tlama může být mírně delší než lebka, což tvoří dojem uceleného obrazu.

Mozkovna: Střední velikosti, odpovídající délce hlavy, čelo spíše zploštělé než zakulacené, mezioční rýha méně výrazná, při pohledu z profilu je rovnoběžná s pomyslnou linií prodlužující hřbet nosu, týlní hrbol méně vyvinutý, nadočnicové a jařmové oblouky nevyčnívající.

Stop: mírný
Lícní část:
Čenich: černý
Tlama: střední délky a dobře tvarovaná pod očima, směrem k čenichu se postupně zužuje, tvoří prodloužený klín, hřbet nosu rovný a rovnoběžný s čelem, tlama dobře "rozříznutá", tzn. když je otevřená, koutky tlamy jsou stažené dozadu, čelisti jsou dobře obnažené.
Pysky: tenké, dobře přiléhající a silně pigmentované
Čelisti/zuby: zuby silné a bílé, pravidelně a pevně zasazené v čelistech, které jsou dobře vyvinuté. Připouští se nůžkový skus, ale i klešťový, kterému dávají přednost pastevci ovcí a dobytka. Kompletní chrup, odpovídající zubnímu vzorci; chybějící 2×PM1 se tolerují a na M3 se nebere zřetel.
Líce: suché a dobře tvarované, ploché, třebaže svalnaté
Oči: Střední velikosti, ani vyčnívající ani zapadlé, mírně mandlovitého tvaru, šikmé, barvy hnědavé, preferují se tmavé, okraje víček jsou černé; přímý pohled, živý, inteligentní a s tázavým výrazem
Uši: spíš menší, vysoko nasazené, jednoznačně trojúhelníkového tvaru, ušní boltec je u nasazení dobře zakulacený, konec do špičky, boltec je tuhý a neohebný; při vzbuzené pozornosti psa jsou uši vzpřímeně a svisle.

KRK: dobře nasazený, mírně prodloužený, spíše vzpřímený, dobře osvalený, rozšiřující se směrem k ramenům a bez laloku, šíje lehce klenutá.

TRUP: silný, ale ne těžkopádný, délka od vrcholu ramene až k vrcholu sedací kosti přibližně odpovídá kohoutkové výšce.
Horní linie: horní linie hřbetu a beder je rovná
Kohoutek: zdůrazněný
Hřbet: pevný, krátký a svalnatý
Bedra: pevná, krátká, dostatečně široká, svalnatá
Záď: svalnatá, velmi lehce skloněná, dostatečně široká, ale ne příliš
Hrudník: ne příliš široký, ale hluboký; žebra v horní části klenutá; při pohledu zepředu není hruď není příliš široká, ale ani příliš úzká
Spodní linie: začíná v dolní části hrudníku a mírně stoupá v harmonické křivce, směřuje k břichu, které není příliš povolené, ale ani příliš vtažené jako u chrta a přiměřeně vyvinuté

OCAS: dobře nasazený, silný u kořene, střední délky, dosahuje nejméně ke hleznu, ale spíše ho lehce přesahuje. V klidu je nesen svisle, špička ocasu lehce zakřivena zpět nahoru na úrovni hlezna. V akci je ocas zvednutý, avšak nepřesahuje horní linii psa, křivka ocasu je směrem ke špičce více zvýrazněna, ale pouze tak, aby v žádném místě nevytvářela háček ani jiný záhyb.

KONČETINY:

HRUDNÍ KONČETINY: Celkový pohled: Pevná kostra, ale ne těžká. Svalstvo suché a silné. Přední končetiny jsou kolmé při pohledu ze všech stran a perfektně rovnoběžné jsou při pohledu zepředu.
Plece: Lopatka je dlouhá a šikmá, dobře uložená, tvoří s kostí ramenní dostatečný úhel - ideální 110 - 150°.
Nadloktí: Dlouhé a dostatečně šikmé.
Lokty: Pevné, nejsou vybočené, ani vbočené
Předloktí: Dlouhé a rovné.
Zápěstí: Velmi pevné a dobře patrné.
Nadprstí: Silné a krátké, co nejvíce kolmé k zemi nebo jenom trochu skloněné dopředu.
Tlapy: Kulaté, kočičí tlapky; prsty klenuté a sevřené, chodidlové polštářky silné a pružné, drápy tmavé a silné.

PÁNEVNÍ KONČETINY: Celkový pohled: Končetiny jsou silné, ale ne těžkopádné.
Z profilu: pánevní končetiny jsou postaveny svisle a při pohledu zezadu jsou dokonale rovnoběžné.
Stehno: Střední délky, široké a silně svalnaté.
Koleno: Přibližně svisle pod kyčlí, normální kolenní úhel
Holeň: Střední délky, široká a svalnatá.
Hlezna: Blízko k zemi, široké a svalnaté, přiměřeně zaúhlené.
Záprstí: Pevné a krátké. Paspárky jsou nežádoucí
Tlapy: Mohou být lehce oválné, prsty klenuté a dobře sevřené, polštářky silné a pružné, drápy tmavé a silné.

POHYB: Pohyb živý a volný ve všech druzích kroku. Belgický ovčák je dobrý běžec, ale jeho nejběžnějším pohybem je krok a hlavně klus. Končetiny se pohybují rovnoběžně s osou těla. Ve velké rychlosti se tlapy přibližují středu těla, při klusu je jejich šířka průměrná. Pohyb je plynulý (pravidelný) a lehký, vychází hlavně z pánevních končetin. Horní linie zůstává pěkně rovná, hrudní končetiny se nezvedají příliš vysoko. Belgický ovčák působí neúnavně. Krok je rychlý, pružný a živý. V plné rychlosti je schopen náhle změnit směr. Se svým bujným temperamentem a svou vůlí hlídat a chránit má výraznou tendenci pohybovat se v kruzích.

KŮŽE:
Pružná, ale pevně obepínající celé tělo. Okraje pysků a víček jsou silně pigmentovány.

SRST A JEJÍ VARIANTY:
Srst a její délka, směr růstu, vzhled a barva belgického ovčáka - to jsou kriteria přijatá k rozlišení čtyř variet plemene, tj. Groenendaela, Tervuerena, Malinoise a Laekenoise.
Tyto čtyři variety se posuzují odděleně a každá může získat návrh na tituly C.A.C., C.A.C.I.B. a reserve C.A.C, reserve C.A.C.I.B.

DRUH SRSTI:
Srst musí být u všech variet vždy hustá, uzavřená, dobré struktury, a spolu s podsadou tvoří vynikající ochranu.

A - DLOUHÁ SRST
Krátká srst na hlavě, na vnější straně uší, na spodní části končetin, kromě zadní strany předloktí. Od lokte k zápěstí je srst dlouhá, nazývaná praporce. Po celém zbytku těla je srst dlouhá a hladká a ještě delší a bohatší je v okolí krku a hrudi, kde tvoří límec. Otvor sluchovodu je chráněn hustou srstí, chlupy od základny ucha jsou zvednuté a rámují hlavu. Zadní část stehen je zdobena velmi dlouhou a hustou srstí, která tvoří tzv. kalhoty. Ocas je porostlý také dlouhou a hustou srstí a vytváří praporec.
Dlouhosrsté variety belgického ovčáka jsou Groendendael a Tervueren.

B - KRÁTKÁ SRST
Velmi krátká srst na hlavě, na vnější straně uší a na spodní části končetin. Srst je krátká i na zbytku těla, hustší na ocase a kolem krku, kde vytváří límec, který začíná od základu ucha a dosahuje až ke krku. Kromě toho je srst delší také na zadní části stehen. Osrstění ocasu je bohaté, ale nevytváří praporec. Krátkosrstá varieta belgického ovčáka je Malinois.

C - HRUBÁ SRST
Hrubá srst je charakteristická především svou tvrdostí a suchými chlupy, které se mimoto jeví jako zježené a rozcuchané. Srst je přibližně 6 cm dlouhá po celém těle, srst je kratší na hřbetě nosu, na čele a na končetinách. Ani srst kolem očí ani srst na tlamě není dost vyvinutá na to, aby zakrývala tvar hlavy. Osrstění čenichu je nicméně povinné. Ocas nemusí tvořit praporec. Hrubosrstou varietou belgického ovčáka je Laekenois.

BARVA:
Maska: U variet Tervueren a Malinos musí být maska velmi dobře vyjádřena a musí obklopovat horní a dolní pysky, spojovat pysky a oční víčka do jednolité černé zóny. Absolutním minimem je šest stěžejních pigmentovaných míst, které musí být černé: obě uši, obě horní víčka, horní i dolní pysky.
Uhlování: U variet Tervueren a Malinois představuje znamená toto uhlování černé konečky chlupů, čímž vzniká dojem černého "poprašku" na základní barvě. Tato černá je vždy jemně rozptýlena a nesmí tvořit ani velké skvrny, ani pruhování. U variety Laekenois se uhlování projevuje mírněji.
Groenendael: pouze černá srst
Tervueren: pouze žluté zbarvení s uhlováním nebo šedé zbarvení s uhlováním, obě možnosti s černou maskou. Žluté se dává přednost. Žlutá barva musí být teplá, ani příliš světlá, ani vybledlá. Za elitní jedince nelze považovat psy, jejichž barva je jiná než žlutá s uhlováním, nebo kteří neodpovídají požadované intenzitě zbarvení.
Malinois: pouze žluté zbarvení s uhlováním a s černou maskou.
Laekenois: jednotné žluté zbarvení se stopami uhlování a tmavé barvy na hlavě, čenichu a ocasu.
Pro všechny variety: trocha bílé barvy na hrudi a na prstech se toleruje.

VELIKOST, VÁHA A MÍRY:
Kohoutková výška: Ideální výška je 62 cm u psů a 58 cm u fen.
Tolerované meze: o 2 cm méně a o 4 cm více
Hmotnost: Psi přibližně 25-30 kg
Feny přibližně 20-25 kg
Rozměry: průměrné normální míry belgického ovčáka - psa se 62 cm v kohoutku jsou
délka trupu: 62 cm (od vrcholu ramenního kloubu po sedací hrbol),
délka hlavy: 25 cm
délka tlamy: 12,5 - 13 cm.

NEDOSTATKY:
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů by se měla považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být ve správném poměru se závažností odchylky.
Celkový vzhled: těžký, postrádající eleganci, příliš lehký nebo příliš jemný, délka přesahující výšku, obdélníkový.
Hlava: těžká, příliš mohutná, postrádající paralelismus, nedostatečně modelovaná či suchá, čelo příliš zakulacené, stop příliš zvýrazněný nebo nevýrazný, tlama příliš krátká či příliš useknutá, klenutý hřbet nosu (římský nos), nadočnice a jařmové oblouky příliš výrazné.
Nosní houba, pysky a víčka: stopy depigmentace.
Chrup: špatně uspořádané řezáky. Vážné vady: chybějící jeden řezák, chybějící jeden třetí třeňový zub (1× PM3), chybějící jeden druhý třeňový zub (1× PM2), chybějící tři první třeňové zuby (3× PM1)
Oči: Světlé, kulaté.
Uši: velké, dlouhé, příliš široké u základny, nízko nasazené, rozbíhající se (divergentní) či sbíhající se (konvergentní).
Krk: štíhlý, krátký, nízko nasazený
Trup: příliš dlouhý, žebra nesmí být na úrovni hrudníku příliš široká (válcovitá)
Kohoutek: nevýrazný, nízký
Horní linie: hřbet a /nebo bedra dlouhá, slabá, spáditá, nebo klenutá
Záď: příliš skloněná, přestavěná
Spodní linie: příliš hluboká nebo naopak příliš mělká, volné břicho
Ocas: příliš nízko nasazen, příliš vysoko nesen, tvaru háčku, špička uhýbá do stran
Končetiny: kostra příliš lehká, či příliš těžká, špatný postoj končetin z profilu (například záprstí příliš skloněná nebo zápěstí příliš slabá). Zepředu například nohy do "X", do "O", kolena a lokty vytočené. Zezadu: například pánevní končetiny blízko u sebe, rozbíhavé, či sudovité, hlezna sbíhavá či rozbíhavá, příliš výrazně nebo málo zaúhlené.
Tlapy: otevřené
Chody: pohyb vázaný, sevřený, příliš krátká stopa, nedostatečný impuls, špatný přenos síly hřbetem, nadměrně vysoký krok.
Srst:
všechny variety: nedostatek podsady.
Groenenedael a Tervueren: zvlněná srst, vlnitá či zkadeřená, nedostatečně dlouhá.
Malinois: srst středně dlouhá na místech, kde by měla být krátká; lysá místa. Tvrdé chlupy rozeseté v krátké srsti, vlnitá srst.
Laekenois: srst příliš dlouhá, hedvábná, vlnitá, zkadeřená či krátká, plná jemných chlupů, rozeseté kadeře v tvrdé srsti, neúměrně dlouhé chlupy okolo očí nebo na spodní straně hlavy, huňatý ocas.
Barva:
všechny variety: bílá skvrna na prsou utvářející náprsenku, bílá barva na nohou přesahující prsty.
Groenendael: zrzavý nádech srsti, šedivé kalhoty.
Tervueren: šedý.
Tervueren a Malinois: žíhaná barva, odstíny nedostatečně teplé, nedostatek či přebytek uhlování, nebo jeho rozmístění ve skvrnách po těle, nedostatečná maska.
Tervueren, Malinois, Laekenois: žlutá barva příliš světlá, Pokud je jedna ze základních barev příliš zředěná, je to považováno za vážnou vadu.
Chování, povaha: jedinec postrádající sebedůvěru a přílišná nervozita.

VADY VEDOUCÍ K DISKVALIFIKACI:
Povaha: jedinec agresivní nebo bojácný.
Všeobecný vzhled: absence typu plemene
Chrup: podkus, předkus, i bez ztráty kontaktu (obrácený skus), zkřížený skus, chybějící jeden špičák (1C), chybějící jeden trhák (1× PM4 nebo 1× MI), chybějící jedna stolička (1× M1 nebo 1× M2 s výjimkou M3). Chybějící 1× PM3 + 1 další zub anebo celkem chybějící 3 či více zubů (kromě PM 1)
Čenich, pysky, víčka: silně depigmentovány
Uši: svěšené nebo uměle upravené uši
Ocas: chybějící či zkrácený, ať už od narození či po amputaci, příliš vysoko nesený a tvaru prstenu či stočený.
Srst: chybějící podsada
Barva: všechny barvy, které neodpovídají uvedeným varietám, bílé znaky příliš rozsáhlé na hrudi a nebo dosahující až k šíji, bílá barva na končetinách přesahující polovinu nártu u předních či zadních končetin a vytvářející ponožky. Bílé znaky jinde než na hrudi, či prstech. Chybějící maska včetně čenichu světlejší barvy, než je zbytek srsti u variet Tervueren a Malinois.
Velikost: mimo předepsané limity
Pozn.: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná do šourku.

KŘÍŽENÍ - PÁŘENÍ MEZI VARIETAMI
Páření mezi varietami jsou zakázána kromě zvláštních případů dle odchylek odsouhlasených kompetentními národními chovatelskými komisemi (text 1974 Paříž).

 

 

Standard německého ovčáka

SECRETARIAT GENERAL: 14, rue Léopold II, 6530 THUIN (Belgique)

F.C.I. - Standard Nr. 166 / 30.08.91 / D

ZEMĚ PŮVODU:  Německo / 23.03.1991

KLASIFIKACE FCI: Skupina I – ovčáci
                               sekce 1 – ovčáci se zkouškou z výkonu

POUŽITÍ: všestranný pracovní, ovčácký a služební pes

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Podle úředních ustanovení spolku Verein für Deutsche Schäferhunde e.V. (Spolek pro německé ovčáky) se sídlem v Augsburgu ve VDH (Verband für das Deutsche Hundewesen),která ho stanoví jako zakladatelský spolek pro plemeno německý ovčák za spolek odpovědný za standard plemene, byl standard stanoven, přepracován a katalogizován na první členské schůzi ve Frankfurtu nad Mohanem dne 20. září 1899 podle návrhů A. Mayera a von Stephanitze a doplňků VI. členské schůze konané dne 28. července 1901, XXIII. členské schůze v Kolíně nad Rýnem dne 17. září 1909, zasedání předsednictva a chovatelské rady ve Wiesbadenu dne 5. září 1930 a zasedání chovatelské rady a předsednictva dne 25. března 1961 v rámci zasedání WUSV (Welt-Union der Vereine für Deutsche Schäferhunde - Světové unie spolků pro německé ovčáky), zasedání WUSV dne 30. srpna 1976 a pravomocně schválen předsednictvem a radou ve dnech 23.-24. března 1991.

Německý ovčák, s jehož plánovitým chovem se začalo v roce 1899 po založení Spolku pro německé ovčáky (SV) byl vyšlechtěn ze středoněmeckého a jihoněmeckého rázu ovčáckých psů, které tehdy existovaly, s konečným cílem získat služebního psa s vlohami pro velké výkony. K dosažení tohoto cíle byl vypracován standard plemene německý ovčák, který se vztahuje nejen k tělesným vlastnostem, ale i k povahovým a charakterovým vlastnostem.

CELKOVÝ ZJEV: Německý ovčák je pes střední velikosti, poněkud obdélníkového formátu, silný a dobře osvalený. Kosti jsou suché a je celkově pevné konstituce.

DŮLEŽITÉ PROPORCE: Kohoutková výška činí u psů 60 - 65 cm, u fen 55 - 60 cm. Délka trupu přesahuje kohoutkovou výšku zhruba o 10 - 17% .

POVAHA: Německý ovčák musí být povahově vyrovnaný, pevných nervů, sebevědomý, absolutně přirozený (s výjimkou vydráždění), zcela dobromyslný, ale pozorný a ovladatelný. Musí mít odvahu, bojovnost a tvrdost, aby byl vhodný jako doprovodný, strážní, služební, pastevecký pes a pes k obraně.

HLAVA: Hlava je klínovitého tvaru, je přiměřená velikosti těla (délka hlavy odpovídá zhruba 40% kohoutkové výšky), aniž by působila těžkopádným dojmem nebo byla příliš dlouhá, v celkovém zjevu suchá, mezi ušima přiměřeně široká. Čelo při pohledu zpředu nebo ze strany jen mírně klenuté, bez anebo jen s málo znatelnou rýhou uprostřed čela.
Poměr mezi temenem a obličejovou částí činí 50% ku 50%.
Šíře temene má zhruba odpovídat délce temene. Temeno se při pohledu shora od uší ke špičce nosu stejnoměrně pozvolna zužuje a přechází přes neostrý čelní sklon v klínovitě formovanou obličejovou část hlavy (tlamu).Horní a dolní čelist musí být silně vyvinuté.

Hřbet nosu je rovný, prohnutí nebo vyklenutí jsou nežádoucí. Pysky pevně přiléhající, uzavřené a tmavě zbarvené.

Nos: Musí být černý.

Chrup:  Musí být silný, zdravý a úplný (42 zubů podle zubního vzorce). Německý ovčák má nůžkový skus, což znamená,že řezáky musí do sebe nůžkovitě zapadat, přičemž řezáky horní čelisti nůžkovitě přesahují řezáky dolní čelisti. Klešťový skus, předkus a podkus jsou vady, taktéž větší mezery mezi jednotlivými zuby (postavení s mezerami). Vadné je i zcela rovné řazení řezáků. Čelisti musí být silně vyvinuté, aby zuby mohly být zasazeny v zubní liště pevně.

Oči: Středně veliké, mandlovitého tvaru, poněkud šikmo položené, ale ne vystupující. Barva očí má co možná nejtmavší. Světlé, pichlavé oči jsou nežádoucí, protože nepříznivě ovlivňují výraz psa.

UŠI: Německý ovčák má postavené středně veliké uši, nesené vzpřímeně a směřující stejným směrem (ne stažené do stran), sbíhají se do špičky a ušní boltce jsou otočené kupředu. Překlopené a visící uši jsou vadné. Uši složené dozadu při pohybu popřípadě v klidu nejsou vadou.

KRK: Silný s dobře vyvinutým svalstvem, bez volné kůže a bez volné kůže na hrdle (bez laloku). Úhel s trupem (s horizontální linií) činí přibližně 45^o.

TRUP: Hřbetní linie probíhá bez znatelného přerušení od nasazení krku před dobře vyvinutý kohoutek a přes vodorovný zcela lehce spadající hřbet až ke slabě spadající zádi. Hřbet je pevný, silný a dobře osvalený. Bedra jsou široká,silně vyvinutá a dobře osvalená. Záď má být dlouhá, mírně spadající (asi 23^o k horizontále) a bez přerušení hřbetní linie přechází do nasazení ocasu.

Hrudník: má být přiměřeně široký, spodní část hrudníku má být dlouhá a výrazná. Hloubka hrudníku činí zhruba 45 až 48% kohoutkové výšky.
Žebra by měla být přiměřeně klenutá, sudovitý hrudník je vadou stejně jako plochá žebra.

Ocas: Dosahuje nejméně k hleznu, nepřesahuje však polovinu nártu. Na spodní straně srst poněkud delší. Ocas je nesen svěšený v mírném oblouku, při vzrušení a pohybu je nesen poněkud výš, nepřesahuje však horizontální linii hřbetu. Operativní úpravy jsou zakázané.

KONČETINY:

Hrudní končetiny: musejí být ze všech stran rovné, zepředu dokonale rovnoběžné. Lopatka a rameno jsou stejné délky a silným svalstvem pevně připevněny k trupu. Ideální úhel mezi lopatkou a ramenem je 90^o, zpravidla až do 110^o.

Při statickém posouzení, ani v pohybu nesmí být lokty vybočené ani vtlačené. Předloktí ze stran rovné a navzájem dokonale rovnoběžně postavené se suchým a pevným osvalením. Nadprstí má délku cca 1/3 předloktí a svírá s ním úhel cca 20^o - 22^o. Příliš šikmo postavené (více než 22^o) i příliš strmě postavené nadprstí (méně než 20^o) ovlivňují použitelnost psa a zvláště jeho vytrvalost.

Tlapy: jsou okrouhlé, dobře uzavřené a klenuté, polštářky tlap tvrdé, ale ne drsné. Drápy jsou silné a tmavé.

PÁNEVNÍ KONČETINY: Postavení pánevních končetin je poněkud posunuté dozadu, přičemž zadní končetiny jsou při pohledu zezadu rovnoběžné. Stehenní a holenní kost jsou přibližně stejné délky a tvoří úhel cca 120^o, stehna jsou silná a dobře osvalená.
Hlezna jsou silně vyvinutá a pevná, nárt stojí svisle pod hlezny.

Tlapy: Tlapy jsou dobře uzavřené, lehce klenuté, polštářky tvrdé a tmavé barvy, drápy silné, zahnuté a rovněž tmavě zbarvené.

CHODY: Německý ovčák je klusák. Končetiny musí svojí délkou a úhlením vzájemně ladit tak, aby se pánevní končetina mohla pohybovat až pod střed těla a hrudní končetina mohla dosahovat stejně daleko kupředu, aniž by to zjevně narušilo hřbetní linii. Každý sklon k přeúhlení pánevních končetin snižuje pevnost a vytrvalost a tím také použitelnost psa. Při správném poměru stavby těla a úhlení končetin je výsledkem prostorný pohyb probíhající nízko nad zemí budící dojem nenucenosti. Hlava je lehce vychýlená vpřed a ocas je mírně zvednutý; při rovnoměrném klidném klusu je výsledkem plynulá a ničím nepřerušené hřbetní linie probíhající od špiček uší přes týl a hřbet až ke špičce ocasu.

KŮŽE: Kůže je (volně) přilehlá k tělu bez viditelných vrásek a záhybů.

OSRSTĚNÍ:

VLASTNOSTI SRSTI: korektní osrstění německého ovčáka je patrová srst s podsadou. Krycí srst má být co možná nejhustší, tvrdá a pevně přiléhající. Hlava včetně vnitřku ušních boltců, přední strana končetin, tlapy a prsty krátce osrstěny. Srst na krku poněkud delší a bohatší. Na zadní straně končetin, až po zápěstí a popř. až po hlezno, je srst delší, na zadní straně stehen tvoří mírné kalhoty.

BARVY: Černá s červenohnědými, hnědými, žlutými až světlešedými znaky. Celočerná, jednobarevně šedá, nebo šedá s tmavým vlkošedým zbarvením. S černým sedlem a maskou. Nenápadné malé bílé znaky na hrudi nebo světlé zbarvení na vnitřních stranách končetin jsou přípustné, ač nežádoucí. Čenich musí být vždy u každého zbarvení černý. Psi bez masky, se světlýma až pichlavě žlutýma očima, světlých až bělavých znaků na hrudi a na vnitřní straně končetin, s bílými drápy nebo červenou špičkou ocasu se považují za slabě pigmentované.
Podsada je vždy lehce našedlá. Bílá barva není přípustná.

VELIKOST / VÁHA:

Psi:  výška v kohoutku 60 - 65 cm

      váha 30 - 40 kg

Feny: výška v kohoutku 55 - 60 cm

      váha 22 - 32 kg

 

VARLATA: Psi by měli vykazovat dvě zjevně normálně vyvinutá varlata,která se plně nacházejí v šourku.

VADY: Každá odchylka od výše uvedených bodů by měla být považována za vadu, jejíž hodnocení by mělo být v přesném poměru se stupni odchylky.

TĚŽKÉ VADY: Odchylky od výše uvedených popsaných charakteristických znaků plemene, které nepříznivě ovlivňují upotřebitelnost.

Vady uší - příliš hluboko do stran nasazené uši, klopené uši, špatné postavení uší, nepevné uši.

Podstatné nedostatky pigmentu.

Nedostatečná celková pevnost konstituce.

Vady chrupu - všechny odchylky od nůžkového skusu a vzorce zubů, pokud se nejedná o vylučující vady.

VYLUČUJÍCÍ VADY:

a) psi slabí povahou, kousaví a slabých nervů

b) psi s prokázanou "těžkou DKK"

c) monorchidi a kryptorchidi a psi se zřetelně nestejnými popř. zakrnělými varlaty

d) psi s vadami uší, popř. ocasu

e) psi s deformacemi

f) psi s vadami chrupu při ztrátě:

   1x P3 a dalšího zubu nebo

   1x špičáku nebo

   1x P4 nebo

   1x M1, popř. M2 nebo

   ztráta celkem 3 zubů a více

g) psi s nedostatky v čelisti:

   podkus 2 mm a více

   předkus

   klešťový skus v celé oblasti řezáků

h) psi přerostlí nebo nedorostli více než o 1 cm

i) albinismus

j) bílá barva srsti (i při tmavých očích a drápech)

k) dlouhá patrová srst (dlouhá, měkká, nepevně přiléhající krycí srst s podsadou, prapory na uších a bězích, huňaté kalhoty a huňatý ocas s utvářejícími se prapory směrem dolů)

l) dlouhá srst (dlouhá, měkká krycí srst bez podsady, většinou s pěšinkou na hřbetě uprostřed, prapory na uších a bězích a na ocase)

 

F.C.I. - Standard č. 332/03.09.1999/GB                      

ČESKOSLOVENSKÝ VLČÁK

 (Československý vlčiak)

 

ZEMĚ PŮVODU: bývalé Československo

 

PATRONACE: Slovenská republika

 

DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 03.09.1999

 

POUŽITÍ: pracovní pes.

ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.: Skupina 1 Ovčáčtí a honáčtí psi (kromě švýcarských salašnických psů)

                                  Sekce 1 Ovčáci

                                  Zkouška z výkonu

 

STRUČNÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: V roce 1955 byl v tehdejším Československu uskutečněn biologický experiment - křížení německého ovčáka s karpatským vlkem. Experiment prokázal, že potomstvo vzešlé ze spojení psa německého ovčáka a vlčice, stejně jako potomstvo vlka a feny německého ovčáka, je možno vychovat. Velká většina jedinců z těchto spojení splňovala genetické nároky na pokračování chovu. V roce 1965, po skončení experimentu, byl vytvořen plán chovu tohoto nového plemene, který zahrnoval zkombinování užitečných vlastností vlka s příznivými vlastnostmi psa. V roce 1982 byl československý vlčák uznán ústředním výborem chovatelských organizací tehdejšího Československa jako národní plemeno.

 

CELKOVÝ VZHLED: pevná konstituce. Nadprůměrná velikost, obdélníkový rámec. Tvarem těla, pohybem, texturou srssti, barvou srsti a masky je podobný vlku.

 

DŮLEŽITÉ POMĚRY:

délka těla : kohoutková výška = 10 : 9.

délka čenichové partie : délka mozkovny = 1 : 1,5.

 

POVAHA / TEMPERAMENT: živý, velmi aktivní, vytrvalý, učenlivý, s rychlými reakcemi. Nebojácný a odvážný. Nedůvěřivý. Velmi oddaný svému pánovi. Dobře odolává rozmarům počasí. Všestranně využitelný.

 

HLAVA: symetrická, dobře osvalená. Při pohledu ze strany a shora tvoří tupý klín. Dobře vyjadřuje pohlaví.

 

MOZKOVNA:

Lebka: při pohledu ze strany a zpředu je čelo lehce klenuté. Nevyznačená čelní vráska. Týlní kost jasně zřetelná.

Stop: střední.

 

OBLIČEJOVÁ ČÁST:

Nosní houba: oválného tvaru, černá.

Tlama: suchá, ne široká; rovný nosní hřbet.

Pysky: těsně přiléhající. Uzavřené koutky úst. Okraje pysků jsou černé.

Čelisti/Zuby: čelisti silné a symetrické. Dobře vyvinutý chrup, zvláště špičáky. Nůžkový nebo klešťový skus se 42 zuby podle obvyklého zubního vzorce. Pravidelné vsazení zubů.

Líce: suché, dostatečně osvalené, nijak výrazně nevystupují.

Oči: malé, šikmo uložené, jantarově zbarvené, s dobře přiléhajícími víčky.

Uši: vztyčené, tenké, trojúhelníkové, krátké (tj. ne delší než 1/6 kohoutkové výšky). Boční okraje nasazení uší a vnější koutky očí jsou ve stejné linii. Linie spuštěná kolmo ze špičky ucha prochází těsně podél hlavy.

 

KRK: suchý, dobře osvalený.  V klidu svírá s horizontálou úhel do 40°.  Krk musí být dostatečně dlouhý tak, aby se nos skloněné hlavy dotýkal země.

 

TRUP:

Hřbetní linie: plynulý přechod krku v trup. Hřbetní linie je mírně spadající.

Kohoutek: dobře osvalený, vyznačený. Nesmí narušovat plynulost hřbetní linie.

Hřbet: pevný a rovný.

Bedra: krátká, dobře osvalená, ne příliš široká, mírně spadající.

Záď: krátká, dobře osvalená, ne příliš široká, mírně spáditá.

Hrudník: symetrický, dobře osvalený, prostorný, hruškovitého tvaru, zužující se směrem k hrudní kosti. Hloubka hrudníku nedosahuje až k úrovni loktů. Špička hrudní kosti nepřesahuje ramenní klouby.

Spodní linie a břicho: napjaté, vtažené břicho. Mírně vtažené slabiny.

 

OCAS: vysoko nasazený, nesený svěšený přímo dolů. V afektu šavlovitě zvednutý.

 

KONČETINY:

 

HRUDNÍ KONČETINY: hrudní končetiny jsou rovné, silné, suché a v užším postoji s mírně vytočenými tlapkami.

Plece: ramenní lopatka je umístěna poměrně daleko vpředu, dobře osvalená. Svírá s horizontálou úhel téměř 65 stupňů.

Nadloktí: silně osvalené, svírá s ramenní lopatkou úhel 120 až 130 stupňů.

Lokty: těsně přiléhající, nejsou vytočené dovnitř ani ven, dobře vyznačené, pohyblivé. Nadloktí a předloktí svírají úhel asi 150 stupňů.

Předloktí: dlouhé, suché a rovné. Délka předloktí a nadprstí je 55 % kohoutkové výšky.

Kloub nadprstí: pevný, pružný.

Nadprstí: dlouhé, svírá úhel nejméně 75 stupňů se zemí. V pohybu mírně pruží.

Přední tlapky: velké, vytočené mírně ven. Podlouhlé klenuté prsty a silné, tmavé drápky. Dobře vyznačené, pružné, tmavé polštářky.

 

PÁNEVNÍ KONČETINY: mohutné. Pánevní končetiny v postoji rovnoběžné. Myšlená vertikální linie, spuštěná z hrbolku kosti sedací, prochází středem hlezenního kloubu. Paspárky jsou nežádoucí a musí se odstraňovat.

Stehno: dlouhé, dobře osvalené. S pánví svírá úhel 80 stupňů. Kyčelní kloub je pevný a pružný.

Koleno: silné a pružné.

Bérec: dlouhý, suchý, dobře osvalený. Svírá úhel asi 130 stupňů s hleznem.

Hlezenní kloub: suchý, pevný, pružný.

Hlezno: dlouhé, suché. Téměř kolmé k zemi.

Zadní tlapky: podlouhlé, klenuté prsty se silnými tmavými drápky. Výrazné polštářky.

 

POHYB: harmonický, lehkonohý, prostor dobře pokrývající klus, při němž se končetiny pohybují co nejníže nad zemí. Hlava a krk jsou téměř v horizontální linii. V chodu pohyb mimochodem.

 

KŮŽE: pružná, přiléhající, bez vrásek, nepigmentovaná.

 

OSRSTĚNÍ:

 

SRST: rovná a uzavřená.Zimní a letní srst se velmi liší. V zimě převládá velmi hustá podsada, která spolu s krycí srstí vytváří husté pokrytí celého těla. Srst musí pokrývat břicho, vnitřek stehna, šourek, vnitřní část ucha a plochu mezi prsty. Dobře osrstěný krk.

 

BARVA: žlutavě šedá až stříbrošedá, s charakteristickou světlou maskou. Světlá srst také na spodní straně krku a předhrudí. Povolena je i tmavě šedá barva se světlou maskou.

 

VÝŠKA A HMOTNOST:

Výška v kohoutku: psi nejméně 65 cm, feny nejméně 60 cm.

Hmotnost: psi nejméně 26 kg, feny nejméně 20 kg.

 

VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.

- příliš těžká nebo příliš lehká hlava.

- ploché čelo.

- chybějící dva PM1 (třenové zuby 1) nebo oba  M3 (stoličky 3) nejsou penalizovány. Naproti tomu chybějící jeden M3 a dva PM1 nebo chybějící jeden PM1 a oba M3 jsou považovány za vadu.

- tmavě hnědé, černé nebo různě zbarvené oči.

- hrubé ucho. Ucho nasazené nízko nebo vysoko.

- v klidu vysoko nesený krk, v postoji nízko nesený krk.

- nevyznačený kohoutek.

- netypická hřbetní linie.

- dlouhá záď.

- dlouhý ocas, nízko nasazený a nesprávně nesený.

- příliš malé nebo příliš velké zaúhlení hrudních končetin.

- slabé nadprstí.

- příliš malé nebo příliš velké zaúhlení pánevních končetin. Nedostatečné osvalení.

- slabě vyznačená maska.

- krátký krok, vlnivý pohyb.

 

VYLUČUJÍCÍ VADY:

- agresivita nebo přílišná bázlivost.

- nesoulad proporcí.

- vady chování a povahy.

- nestandardní hlava.

- chybějící zuby (kromě 2 PM1 a M3), nepravidelný skus.

- nestandardní tvar a uložení očí.

- nestandardní nasazení a tvar uší.

- lalok.

- silně spáditá záď.

- nestandardní hrudník.

- nestandardní nasazení a nesení ocasu.

- chybné a nestandardní postavení hrudních končetin.

- odstávající a nestandardní srst.

- barvy jiné než uvedené ve standardu.

- volné šlachy.

- nestandardní pohyb.

 

Jedinci, vykazující fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.

 

Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.